Odtajněné spisy: Tajemné tunely planety Země jsou součástí mimořádně vyspělých civilizací

Varování pro lidstvo
Varování pro lidstvo


Sdílet:

Silný a pravdivý příběh objeveného podzemního komplexu odkrývající super-moderní technologii. Bohužel nikoliv lidskou, ale vybudovanou vyspělejší civilizací. Možná jste také netušili, že lidstvo na planetě nula (Země) bylo též vytvořeno genetickými experimenty za účelem vytvoření primitivnější rasy. Níže je už samotný článek popisující celý příběh, jako zároveň a po přečtení, jistě celoživotní zážitek. Celý příběh je nemálo zajímavý a děsivý v tom smyslu, ve kterém se obyčejnému člověku ani nezdálo. Vyspělé civilizace nejsou jen nahoře, ale i jinde, a to i důmyslně skryté, přímo v podzemí. Většina je přátelská, harmonická, dokonce a převážně nezasahující do našich událostí. Jak už víme, pomoc by se hodila, jde jen o to, aby se samo lidstvo dokázalo probudit a jednat, jinak nastane katastrofa.

Dále nás bude velmi zajímat váš názor na toto téma. Ptejte se na cokoliv a nezapomeňte sdílet. Děkujeme.

Zajímavé postřehy z návštěvy tajemných tunelů popsal Georgij Sidorov v knize „Сияние Высшних Богов и крамешники“. „Po rychlé snídani jsme zapřáhli jeleny, naskákali na saně a pustili se po mírném svahu. Po třiceti minutách se zcela rozednilo a uviděl jsem nízké kopce, ke kterým jsme se blížili.

-Tak, jsme v cíli. Ukázal na kopce. Ještě trochu blíž a pustíme jelene.

To znamenalo, že zde nebudeme den nebo dva, ale mnohem déle. Po třech, čtyřech kilometrech Svetozár zastavil saně, kývl na vyčnívající balvan a řekl:

-Podívej, pokud na svazích kopců stojí takové kameny, zapamatuj si tvar kamene, je to velmi důležité, to znamená, že je tu vchod do podzemního světa. Kámen je prakticky sám, jiné kameny jsou od něj vzdálené dvě stě nebo více kroků. To je také znamení.- ukázal rukou na kameny ležící v dálce. -dle, odvaž jeleny, já zatím uvolním desku zakrývající vchod do studně.

Když jsem se vrátil, vstup do podzemního světa byl již otevřen. Ploská kamenná deska připomínající velký štít byla odtažena a pod ní byly viditelné šedé čedičové schody.

-Prosím! – ukázal na nich hlídač. -Já půjdu první a ty za mnou.

-A co světlo? – zeptal jsem se.

-Podívej, co mám! – vytáhl baterku. -bez světla musíme projít pět set metrů, ne více. Dále je vše osvetlené.-

Neptal jsem se čím, jednoduše jsem mlčky následoval Svetozára. Strážce s batohem na ramenou šel první a osvětloval cestu svou baterkou. Já jsem nezaostával a krok za krokem jsem ho následoval. Schody prudce klesaly dolů a kolem bylo tak tísnivé ticho, až se zdálo, že je slyšet tlukot našich srdcí.

Na chvíli jsem odtrhl pohled od schodů a podíval jsem na stěny tunelu. Byl jsem překvapen, byly pokryty něčím hladkým a lesklým, podobným sklu.

-Co je to? – dotkl jsem se rukou zvláštního povrchu.

-Obsidián. obrátil se ke mně Svetozár. -Někdy velmi dávno galerii přepálily laserem. Vidíš stěny? Jsou kulaté. To je to, co zbylo z roztátého čediče. Látka podobná sklu.

Když jsme prošli ještě několik stovek kroků, objevilo se před námi slabé světlo.

-Vidíš? – ukázal strážce. -To je galerie, nebo Prekop, je zcela osvětlená.

Čím? – nevydržel jsem.

-Zanedlouho uvidíš.

-Záhadně se na mě podíval Svetozár. -pouze tě prosím, ničemu se nediv. Pro tebe začala pohádka a ty si nyní pohádkový hrdina.

Když jsme vešli do galerie, uviděl jsem na stropě vytaženou ve formě kapky skleněnou lampu, ve které něco zářivě svítilo. Lampa visela na stropě ve výšce přibližně tři a půl metru. Za touto podivnou lampou ve vzdálenosti deset kroků svítila ještě jedna taková lampa, za ní druhá, třetí, čtvrtá, a tak dále po celé galerii. Díky těmto úžasným světlům byla galerie úplně osvětlena. S otevřenými ústy jsem díval na tento ohromující obraz a nemohl jsem pochopit, kde to jsem.

-Proč k lampám nevedou kabely? – ukázal jsem na strop.

-A nač? – usmál se volchv. -Svieti v nich plazma. Energie pochází z éteru a jeho je kolem od nevidím do nevidím! –

-Jak se tam dostává? Nevidět žádné přístroje! –

-ani neuvidíš, protože celá konstrukce je dutá. Z vyšší dimenze proudí energie éteru do naší. Odtud pochází i zářivé osvetlenie.-

-I tak je to pro mě stále záhada.- řekl jsem.

-čas na to přijdeš. Já jsem také ze začátku oči vyvaloval. Pojďme, musíme jít! –

Jeli jsme spolu po hladké podlaze galerie. Po deseti minutách jsem cítil, že jsem se nejen zahřál, ale je mi horko.

-Bojíš se, že se upečeš? – podíval na mou rozpálenou tvář Svetozár. -Mne je také horko, proto navrhuji odložit tu svrchní oblečení a jít nalehko.

-Po těchto slovech si volchv rozvázal kožich a položil ho na podlahu, já jsem udělal totéž.

-Opravdu tady je teplo! – zvedl jsem dlaň. -Žeby lampy hřály? –

-jednoduše jsme prošli pod horu. To je přirozené teplo naší matky Země. Pojďme, už nás čekají! Není dobré přijít pozdě! – naléhavě řekl Svetozár.

-Kdo? – vyvalil jsem na něj oči. -Snáď ne Minotaur? To je přesně místo pro něj! –

-Minotaur? – zasmál se volchv. -během Dadonyč, tebe Minotaurem nazval!

– V té chvíli doslova ze zdi vyšel někdo v bílém. Při pohledu na něj jsem couvl. Dívali na mě oči Čerdynceva.

-řekl jsem ti, že se brzy střetneme.- položil svou žilnatou ruku na mé rameno. -A ty jsi pochyboval…

-Ale jak? – byl jsem zmatený. -Jak je to možné? –

-Jak vidíš! – ukázal na Dadonyča Svetozár. -Říkaljsem ti, že u našeho dědy je schovaná v sněhu stupa (létající zařízení Baby Jagy).

-Nevymýšlej! – přerušil ho stařec. -Nijaká stupa. Jednoduše, hodně toho nevíš, kamarád. Ale to je možné napravit. Takových dvě stě let a možná dříve a naučíš se mé vychytralosti.

-O dvě stě let !! – podlomily se mi nohy.

-Co, nelíbí se ti? To je normální doba.

-U vás je všechno jednoduché! A ve skutečnosti je zde celá časová propast! –

-Nerozumím ti.- odstoupil ode mne Dadonyč. -Ty nechceš žít? –

-nebo ti je dvě stě let málo? – zastal se svého přítele Svetozár.

-Žít chci, i pár stovek let. Jednoduše mi do hlavy nejdou tyto vaše hokusy.-

Při mých posledních slovech se Čeredyncev zamračil.

-Tak neříkej! Nejsme z cirkusu, před tebou stojí dva strážci, zmatenče! – zakřičel Dadonyč. -Ihned na kolena! Jinak tě proměním na žábu a budeš tu deset let kvákat, vítat nás tu a provázet!

Nechápal jsem, co se dělá a byl z toho zmatený. Dadonyč vypadal celkem vážný, ale co je to za zvláštní žádost?

-Já za něj padnu na kolena, ó Velký? – řekl Svetozár a spustil oči a složil ruce na hruď. -On je takový divoký a temný, že nerozumí s kým mě do činění?

Dadonyč klesal na kolena.

-Podívej na jeho obličej! – náhle na mě ukázal Čerdyncev. -On mi opravdu uveril.- smích se rozlehl po galérii.

Teď jsem se už smál i já.

-Pobavili jsme si a stačí! – uklidnil nás Čerdyncev. -Doufám, že si ukázal Beloslav zrúcaniny.

-dokonce i na nejbližší pyramidě jsme byli. Na svahu, kde se kdysi nacházelo observatórium.- usmál se Svetozár.

-no výborně! Nyní je čas ukázat našemu budoucímu pomocníkovi ještě něco. Pojďme!

Stařec hbitě kráčel po galerii. Po několika minutách a několika křižovatkách nás přivedl k masivním bronzovým dveřím.

-Otváraj! – Ukázal stařec na zavřené dveře a podíval se na Svetozára.

Svetozár natáhl ruku a dveře se začaly pomalu otevírat. Když se otevřely, vešli jsme do obrovské místnosti osvětlené lampami.

-Co je to? Kam jsme se to dostali? – nechápal jsem.

-Podívej se pozorně. Svetozár ukázal na podlahu sálu.

Byl jsem ohromen. Přede mnou ležela vyřezaná z různých nerostů a minerálů obrovská mapa Země. Byly na ní i oceány a moře, vše tam bylo! Při pohledu na takovou krásu jsem se chytil za hlavu. Vědomí odmítalo uvěřit.

Konec příběhu.

Na závěr bychom mohli vědět, že například ČT / Česká televize ovládá vlastní občany ve svůj prospěch. To neznamená, že když se někde objeví tolik nenáviděný tzv „proruský“ web, že jsou to zase a zase další lži. Vsadíte se?

„My Plejáďané vás varujeme před působením Temných sil. Jste křehcí, zranitelní a oni toho zneužívají. Chtějí vás zničit. Varujeme vás před nástrahami formou falešných informací ve vašich masmédiích, hlavně televize. Neříkají vám pravdu, zatajují vám mnohé skutečnosti. Dnes proběhla první vlna zemětřesení. Byla zatím slabá – jako varování. Ale zatají se to. Podobně zatají druhou, silnější, která bude asi za dva týdny. A pak už bude pozdě. Země se už dala do pohybu. Setřásá vás jako škodlivý hmyz. A ještěři se postarali o to, aby byly škody co největší. Mají hlad, touží po utrpení. Nenechte se zmást relativním klidem ve zprávách a v televizi a v novinách. Pravdu se dovíte, až bude pozdě.

Plejáďané z planety Ommnur.“

Ano, mimozemšťánek na obrázku skutečný není, jelikož to víme, nejsme hloupí a naopak jsme otevření pravdě a faktům 🙂

Další články: